jak mohu jen ti něhu dát,
když srdce mé by chtělo zpívat,
když chtělo by se s tebou smát.
Vášeň se snesla a pak nocí
potichu šerem kráčela.
Byl to jen sen a nebo pocit,
že už víc hříchu nechtěla?
Venku se šeří, sedím sama,
kde je tvá touha, kde je cit?
Smutná jsou všechna další rána,
když nelze srdce otevřít.
Copyright© Mariana Há, 2008Allrights reserved.