SONET O SONETU

Četla jsem sonet, lahodné má znění,

slyšet je ticho lesů, luk i strání,

nechybí vůbec ptačí zpěvy ani,

tajemným kouzlem prožitky se mění.

Najednou z řádků temný přízrak kouká,

je to jen přelud, nebo moje zdání,

snad pocity mé zjihnou za svítání

a zase v řádcích provoněná louka,

která mne opět teplým dechem zmámí.

Však další děj se rázem jinam stáčí,

až do očí se hrnou teplé slzy.

Do děje vstoupí temní skřítci samí,

bolestí nad tím lidské srdce kráčí,

snad naděje se k němu vrátí brzy.

Copyright© Mariana Há, 2008Allrights reserved.