Touha

Toužímbýt oblohou , blankytným snem,
též západem slunce, když končí nám den.
Voňavou květinou, nebo i psaním,
které by dolétlo s mou touhou za ním.

Toužím být vánkem, co hory přeletí,
z výšin tak plachtit do Tvého objetí.
Vůní omámit, zažehnout plamínek,
rozdmýchat v srdci tvémroj žhavých vzpomínek.

Toužím být řekou, průzračnou a čistou,
ledovcem bělavým s chladivou krustou.
Červánkem ranním, co den krásný přeje ti,
Toužím po toužení, co příjde v zápětí.

© Marianna H., 2008