Ztraceni v ráji

Až půjdem pěšinou na lesní paseku,
zmámeni samotou, nadějí příštích chvil,
stín obav i studu, který mi ještě zbyl
odložím, s objetím něžných doteků.


Pak lůno přírody, v Evině převleku
schová mne s láskou v rouše Adama.
A oddáni sobě zcela až do rána,
prožijem volání tajemných útěků.

Copyright© Mariana Há, 2008Allrights reserved.