Proč chodíš se mnou, lásko věrná,
jak stín či hlídač neznámý?
I když tě mám a přesto neznám,
jsi někde mezi hvězdami.
Kdy přijdeš za mnou, lásko v dáli,
necháš se poznat, v dotecích ?
Čekám jak řekneš, že jsme spali,
když bledý měsíc pro mne ztich , .
Nadějí žiji, ta mě hřeje,
smutek vždy stírám ze skrání.
K podzimu léto tiše spěje,
nese mou víru v setkání,
s láskou tak něžnou, s láskou snící,
která se stala přeludem.
Probudí srdce v hrudi bdící,
stane se víc než osudem.
Copyright© Mariana Há, 2008