Touha 2

Toužím být oblohou, blankytným snem,
západem slunce, když končí nám den.
Voňavou květinou, nebo i psaním,
které by dolétlo s nadějí za ním.

Toužím být vánkem, co hory přeletí,
z výšin tak plachtit do tvého objetí.
Vůní tě omámit, zažehnout plamínek,
rozdmýchat v srdci tvém roj žhavých vzpomínek
.
Toužím být řekou, průzračnou, čistou,
ledovcem bělavým s chladivou krustou.
Červánkem ranním, co krásný den přeje ti.
Toužím po toužení, co přijde v zápětí.

Copyright © Mariana Há, 2008Allrights reserved.