Odešels tenkrát sám jen s lehkým vánkem,
se slovy že se vrátíš ke mně zpět.
A já se zatím těším sladkým spánkem,
vína se napít, láskou oněmět.
Láskou, co prolne celým naším žitím,
která se změní v doživotní cit.
Možná mne zvedneš, zahrneš mě kvítím,
možná mi řekneš, že si mě chceš vzít.
V den, kdy se vrátíš, naděje se splní,
půjdeme spolu, šťastni budem zas.
Jako dvě růže, bez nástrah a trní,
jako dvě růže v podzimní ten čas.
Copyright © Mariana Há, 2008Allrights reserved.