Když šli jsme lesem, širou plání,
tys za ruku mne něžně vzal,
zlehka se dotkl těch mých skrání
a do ticha mi povídal,
že jenom tvá jsem láska snící,
za kterou bys i duši dal.
Všechno je marné, míjející,
však tys mi ze rtů věčnost bral.
Copyright© Mariana Há, 2008Allrights reserved.