Krásné chvíle

Závoje mlhy spadly z drobných ramen,
stromy jsou blízko, tiše šeptají.
Z účesu volného se spustil pramen
oba dva v němém úžasu stojí.

Možná jen slyší píseň svého mládí,
snad zaznívá jim kapka naděje.
Teď opojeni, sami neví ani,
touha jim šeptá, že vše jasné je.

Tu krásnou chvíli každý by chtěl spoutat ,
na věky schovat do růžových poupat.

Copyright© Mariana Há, 2008Allrights reserved.