Já umírám, tak pošli něžné psaní,
a k tomu růži, nebo aspoň rým.
Co řeknu nemám zatím ani zdání,
snad namaluji záhon kopretin.
Však kdyby se splnilo jedno přání,
tys přijel a byl se mnou chvíli jen,
ruku mou držel s citem do svítání,
pak utlumil můj bolestivý sten.
Já umírám, jsem sama na to klání,
už paleta mi vyschla za ten čas.
Teď vysílením k dlaním hlavu skláním,
ale mou duši obklopuje jas.
Copyright© Mariana Há, 2008Allrights reserved.
RE: ODEVZDÁNÍ | míra | 20. 12. 2014 - 10:03 |