Vůně mládí, kdy to bylo Bože?
V klidu, bez stezku a hoře,
Až půjdem pěšinou na lesní paseku,
zmámeni samotou, nadějí příštích chvil,
Když vidím tě, mé srdce objímá celý svět.
Pak čerstvější než jarní povětří,
Neruda, Vrchlický,
spolu soutěžili,
Obžírat se musíš řádně,
i když peněz není,
Jen trochu tě znám,
znám víc, než bych měla.
Teď zasněná jsi,
nebo tě houpá hluboký spánek?
Jsem jen tvoje,
nevěříš.
Tajné snění, tajná touha,
rozechvívá duši mou.