Básní tě vodím třpytným krajem,

ruměnec mám už na líci,

Lásko, lásko, v čem je zrada,

vždyť i večer slunce padá,

Rubíny pláčí a slzou tvář smáčí,

kdysi tak šťastnou, láskou se rdící,

Jediné slůvko od lásky,
bylo by mi hned mile,

Mámíš mne stále, čím dál více,

jsi jako studna života,

Snad nevadí, že nejsem láskou spitá,

též nevadí, že byl jsi pro mne jen.

Stále jsi sama moje milá,

úsměv bledý máš na líčku svém,

Přijď sne můj za mnou, stále čekám,

najdi mě, ať jsem kdekoli.

Až půjdem pěšinou na lesní paseku,
zmámeni samotou, nadějí příštích chvil,

Když vidím tě, mé srdce objímá celý svět.

Pak čerstvější než jarní povětří,