Kdyby tak láska na stráni rostla,
kdyby se tkala z oblaků,

Snad pravé lásky, je jako šafránu.

Tak za ní půjdu i přes celý svět.

Tak smutnou noc jsem neviděla,

bez hvězd, svých snů i měsíce.

Jak mohu jenom zapomenout

na první lásku vášnivou.

Dech mrazivý cítím na šíji,

křišťály zimní mám v očí svých,

Tenkrát bylo všechno krásné,

jak vzpomínky již bývají,

Čas uběhne, že těžko budeš věřit.

Snad rád bys potom všechno vrátil zpět.

Závoje mlhy spadly z drobných ramen,
stromy jsou blízko, tiše šeptají.

Dříve jsi říkával, že zvonivý mám smích

i když mne nevidíš, tak zní ti v sluchu dál.

Dva smaragdy se třpytí temnou nocí,

tvar mandle krásu jejich vynáší,