Vůně mládí, kdy to bylo Bože?
V klidu, bez stezku a hoře,
Nabízím náruč svou, do ní tě schovám,
nabízím srdce též, tam úkryt nalezneš.
Začtená v báseň o čase,
z oparu dávných dnů jsem sála.
Toužímbýt oblohou , blankytným snem,
též západem slunce, když končí nám den.
Kdyžby svět byl bez vody,
bez lesů, hor, bez nebe,
Růženec po babičce mám,
je plný malých znamínek.
S přáteli poseď,
sám musíš chtíti