Když život proplul mezi prsty
a nemůžeš ho vrátit zpět,

Jen zapěj slunce že už není noci,
jen řekni, že je opět bílý den.

Slunce už hřát začíná,
dává příslib jara.

Kdyby tak láska na stráni rostla,
kdyby se tkala z oblaků,

Snad pravé lásky, je jako šafránu.

Tak za ní půjdu i přes celý svět.

Tak smutnou noc jsem neviděla,

bez hvězd, svých snů i měsíce.

Jak mohu jenom zapomenout

na první lásku vášnivou.

Dech mrazivý cítím na šíji,

křišťály zimní mám v očí svých,

Tenkrát bylo všechno krásné,

jak vzpomínky již bývají,

Čas uběhne, že těžko budeš věřit.

Snad rád bys potom všechno vrátil zpět.