Přišel cit lásky, tak znenadání,
něžně nás snoubil v bezesných nocích.
Známe se jen chvíli,
láska mezi náma,
Kdyby tak láska na stráni rostla,
kdyby se tkala z oblaků,
Snad pravé lásky, je jako šafránu.
Tak za ní půjdu i přes celý svět.
Na dvorku stojí borovice,
do bílého je oděna.
jak mohu jen ti něhu dát,
Už odchází kouzlo z tvého citu,
vzácný jsi jak snítka šafránu,
Když šli jsme lesem, širou plání,
tys za ruku mne něžně vzal,
Nocí jdu sama, stín nám v patách,
jak by mne chtěl vzít do dlaní.
Tak smutnou noc jsem neviděla,
bez hvězd, svých snů i měsíce.