Když život proplul mezi prsty
a nemůžeš ho vrátit zpět,
Jen zapěj slunce že už není noci,
jen řekni, že je opět bílý den.
Slunce už hřát začíná,
dává příslib jara.
Zahrnul jsi mě něžným psaním
pak časem nosil květiny.
Četla jsem sonet, lahodné má znění,
slyšet je ticho lesů, luk i strání,
Když se moje mysl léčí,
když už toužit začíná,
Přišel cit lásky, tak znenadání,
něžně nás snoubil v bezesných nocích.
Známe se jen chvíli,
láska mezi náma,
Kdyby tak láska na stráni rostla,
kdyby se tkala z oblaků,