Babí léto.
Procházka po schodech v podvečer, je pro mě vždy svátkem. Kouzlo těch okamžiků, z pastelových starorůžových oparů, modř nebe se halí do mlžného kouřově
Teplé léto, nádherný slunný čas,
hřejivý vánek i představy.
Úděl svůj nesem každý na svých bedrech,
ne každý se s ním umí vyrovnat.
Vůně mládí, kdy to bylo Bože?
V klidu, bez stezku a hoře,
Až půjdem pěšinou na lesní paseku,
zmámeni samotou, nadějí příštích chvil,
Když vidím tě, mé srdce objímá celý svět.
Pak čerstvější než jarní povětří,
Neruda, Vrchlický,
spolu soutěžili,
Obžírat se musíš řádně,
i když peněz není,
Jen trochu tě znám,
znám víc, než bych měla.
Teď zasněná jsi,
nebo tě houpá hluboký spánek?