Jsi moje světlo, já tvůj stín,
jsi živá voda pro můj klín.
S láskou svou půjdu po kraji,
i když tak sama, samotinká,
Zahrnul jsi mě něžným psaním
pak časem nosil květiny.
Četla jsem sonet, lahodné má znění,
slyšet je ticho lesů, luk i strání,
Když se moje mysl léčí,
když už toužit začíná,
Přišel cit lásky, tak znenadání,
něžně nás snoubil v bezesných nocích.
Známe se jen chvíli,
láska mezi náma,
jak mohu jen ti něhu dát,
Už odchází kouzlo z tvého citu,
vzácný jsi jak snítka šafránu,