Obloha rdí se ranním červánkem,
před sebou vidím cestu dalekou.
Nejdu přec světa kraj za trochu lásky,
jen se svou láskou půjdu po kraji.
Až po letech se stane z tebe žena
a budeš chtít jen v srdci svém už klid,
Já umírám, tak pošli něžné psaní,
a k tomu růži, nebo aspoň rým.
Když život proplul mezi prsty
a nemůžeš ho vrátit zpět,
Jen zapěj slunce že už není noci,
jen řekni, že je opět bílý den.
Slunce už hřát začíná,
dává příslib jara.
Kdyby tak láska na stráni rostla,
kdyby se tkala z oblaků,
Snad pravé lásky, je jako šafránu.
Tak za ní půjdu i přes celý svět.
Tak smutnou noc jsem neviděla,
bez hvězd, svých snů i měsíce.